Přeskočit na obsah Přeskočit na navigaci Přeskočit na navigaci

Ženy si na kole dojely pro rovnoprávnost

Zpět na aktuality
Vše

Když se podíváme zpátky v čase, vidíme, že kolo bylo pro ženy vždycky něčím víc než jen prostředkem dopravy. Pro naše prapraprababičky to nebyla jen možnost, jak se dostat z bodu A do bodu B. Byl to jejich způsob, jak světu říct: „Hej, všichni máme stejná práva!“ Ve 21. století se to těžko chápe, ale kolo opravdu sehrálo klíčovou roli v boji za rovnoprávnost pohlaví. I přesto ale stále existuje tzv. gender cycling gap.

Od chvíle, kdy se první hrdinky vydaly na kolech překonávat společenské bariéry, až po vítězky Tour de France Femme jsme ujeli dlouhou cestu. Chceme vám proto historii žen na kole trochu osvětlit. Když se v roce 1817 objevilo první kolo, stalo se okamžitě hitem mezi západní smetánkou. Tedy, hlavně mezi pány. Ženy měly smůlu a měly se spokojit s tím, co jim dovolili tatínci, manželé nebo bratři. V 19. století bylo bohužel pro ženy téměř nemožné vykročit z role, kterou jim společnost dala. Ale ukázalo se, že ženy ani jejich bohaté sukně a korzety od kola neodradí! Kdy jindy se mohly cítit svobodné a nezávislé než na kole? Mužské části společnosti to samozřejmě moc nesedělo. „Rebelky na kolech,“ označovali je. A dokonce se objevily i „lékařské“ teorie o tom, jak škodlivé je kolo pro ženské tělo. Bohudík se nenechaly zastrašit a využily kolo jako symbol své emancipace.

 

Annie Cohen Kopchovsky "Londonderry"

Annie Cohen Kopchovsky „Londonderry“

Annie Cohen Kopchovsky „Londonderry“ to v roce 1894 vzala doslova kolem světa a ukázala, že na kole se dají překonávat nejen kilometry, ale i hory předsudků. Když totiž zaslechla dva pány, jak se sází, že žena nikdy nedokáže objet svět na kole, rozhodla se jim to vyvrátit. Opustila svého manžela a tři děti a vydala se na cestu na svém 21 kg kole. Za 15 měsíců se po své cestě kolem světa vrátila a pro aktivisty za práva žen se stala vzorem. 

V roce 1895 Katherine „Kittie“ Knox, afroameričanka, oblékla kompletní chlapský cyklistický outfit a vyrazila bojovat proti rasové segregaci v Lize amerických cyklistů. Díky tomu rozpoutala debatu o rasismu a sexismu v cyklistice, která rezonovala ještě dlouho po jejím (pře)činu.

Nesmíme zapomenout ani na ty, které závodily. Už v roce 1897 Dánka Susanne Lindberg překonala rekord a ujela 1000 kilometrů rychleji než její mužský kolega. Ale, aby byl ženský cyklistický závod uznán na mezinárodní úrovni, trvalo ještě dlouhé desítky let (První oficiální závod na kole pro ženy se konal v roce 1951 v NDR). Olympijské hry přivítaly ženské silniční závody jako oficiální disciplínu až v roce 1984.

Takže, až příště nasednete na kolo, vzpomeňte si na ty, které nám vyšlapaly cestu. Na Connie Carpenter-Phinney, první olympijskou vítězku v cyklistice, a všechny ty úžasné ženy, které dokázaly, že kolo je symbolem svobody a rovnosti.

žena na nextbiku jedoucí se svým synem do školky

Tzv. Mobilita péče se týká hlavně žen

I když se zdá, že jsme od 19. století ujeli dlouhou cestu, stále tu existuje propast s názvem – gender cycling gap. Přesto, že jízda na kole na první pohled vypadá jako univerzální a genderově neutrální aktivita, ve skutečnosti ukazuje, že muži a ženy do toho v současnosti šlapou stále úplně jinak. I naše data říkají, že ženy jezdí na kole pořád v menší míře. Proč? To je dáno řadou faktorů, od obav o bezpečnost přes nedostatek vhodné infrastruktury až po rozdílné povinnosti v domácnosti. Tyhle věci pěkně míchají kartami a ukazují, že to, co je pro jedny brnkačka, může být pro druhé pořádná dřina.

Bezpečnost především:

 
Zkuste si to představit – je večer, žena vyrazí na kole, a najednou se cítí, jako by byla v nějakém akčním filmu, kde musí ustát všelijaké nástrahy. To samé v dopravní špičce – o adrenalin z kličkování mezi auty, které se řítí jako o závod, holky na kole prostě nestojí. Averze k riziku je u žen obecně větší a proto se nevrhají do provozu tak střemhlavě jako muži a když jde o noční jízdy, čelí rizikům (např. sexuální obtěžování), které je můžou od kola odradit. Přitom paradoxně, jízda na kole by jim v noci mohla poskytnout alternativu k veřejné dopravě nebo chůzi, přinejmenším by jim dala větší kontrolu nad trasou, rychlostí a časem jízdy. 
 

Mobilita péče:

 
Další věc, která ovlivňuje počet žen v sedle, jsou domácí povinnosti a jejich role v rodině. Ženy často zastávají hlavní roli v péči o domácnost a rodinu, což zahrnuje nejen práci doma, ale také nutnost plánování tras s více zastávkami – do práce, supermarketu, školky a podobně. Naše superhrdinky často zápasí i s další úlohou – být na všech frontách. Plánování rodinné logistiky jako je doprovod dětí do školky, nákupy, a to vše na kole? Pěkně náročný multitasking, co vyžaduje nejen čas, ale i speciální vybavení. Tahle mobilita péče vyžaduje energii, čas a v některých případech i speciální vybavení, jako jsou cargo kola, která můžou být pro mnoho rodin finančně nedostupná. Takže, ano, je tu spousta překážek, ale nebojte, máme plán!
 

Jak do sedla dostat více žen? 

 
V Rio de Janeiru je mezi cyklisty jen 10,9 % žen, v Dillí dokonce jen 2 %, a to je scénář, co se opakuje skoro po celém světě. Jak je možné, že v městech, kde ženy tvoří víc než polovinu obyvatel, se na kolech prohání tak málo z nich? A co dělají evropská města cyklistiky jako Berlín nebo Mnichov jinak, že je u nich počet mužů a žen na kole téměr vyrovnaný? 
 

Řešení je jasné jako facka – udělat jízdu na kole atraktivní a bezpečnou pro všechny. To znamená vybudovat široké cyklostezky, poskytnout dostatek parkovišť pro kola, mít po městě co nejvíc stanovišť pro sdílená kola a rozsvítit ulice, aby byla jízda bezpečná i v noci. K tomu všemu přidat trochu osvěty a máme vyhráno.

Bikesharing to pomáhá změnit!

Čím více se bude jezdit, tím větší bude tlak na budování infrastruktury pro kola a tím více bude žen v sedle. A tohle dokáže zajistit právě bikesharing. Díky snadné dostupnosti, flexibilitě a inkluzivnímu designu využívá kolo jako dopravní prostředek ve městech stále více lidí. Kolo je totiž opravdu pro každého – pro ty, co chtějí být fit, pro ty, co chtějí zachránit planetu, i pro ty, co si prostě jen chtějí užít jízdu. Není to jen aktuální trend, je to způsob života, nástroj rovnoprávnosti a možnost, jak si zajistit lepší prostředí pro život!

Napišme další kapitolu historie jízdy na kole. Bikesharing to dokáže, tak proč toho nevyužít na maximum? Žijme ve městech, kde jsou kola pro každého a kde jsou i ženy na kolech hrdými protagonistkami zelenější, zdravější a rovnější budoucnosti. Do sedla, dámy a pánové, ukažme všem, že do toho umíme pořádně šlápnout!